Masakr ve francouzském časopise Charlie Hebdo je událost evropského dosahu. Georges David Wolinski byl génius formátem srovnatelný s naším Vladimírem Jiránkem – těžko srovnávat, ale představte si, že by někdo odpráskl Jiránka, Kemela a aTea jako vzteklé psy. Předevčírem měl aTeo na Neviditelném psu obrázek na téma Islam Ante Portas. Má teď čekat na kulku mezi oči?

Jde o svobodu slova a jde o podstatu naší civilizace, která je úzce se svobodou spojena. Na stole leží papírek s otázkou, co s tím. Ti blbější mezi námi navrhují pást prasata v blízkosti mešit. Tohle může napadnout opravdu jen Okamuru.

Francie už jednou zažila vlnu teroru a pamětníci jsou dosud svěží. Příběh znají i Češi, pokud četli Den pro Šakala od Fredericka Forsytha nebo aspoň viděli film podle románu natočený. Francie odcházela v šedesátých létech z Alžíru a tamní francouzští usedlíci, z významné části to byli vojáci, čelili vládnímu úmyslu terorem. Charles de Gaulle s nimi tehdy zatočil. Mimo jiné i státem provozovaným terorem. Vzniklo z toho pro Francii dlouhodobé trauma a mravní kocovina. Ale po OAS (Organizace tajné armády) se slehla zem a byl pokoj.

Bohužel, na hrubou košili platí hrubá záplata. Bohužel, zhovadilost strůjců druhé světové války zplodila v řádu odvety i zhovadilosti typu bombardování Drážďan a Hirošimy. Jenže jinak se ta válka nedala vyhrát. De Gaulle prostřednictvím nastrčených lidí v šedesátých létech legalizoval státní banditismus a teroristů se zbavil – pak se zbavoval svých banditů, ale to je jiná, velmi temná a složitá historie. Jenže jinak to nešlo.

Ti, co nám zavraždili Wolinského, mají bránici dosud bolavou od smíru nad aférou kolem údajného mučení, kdy šlo o sprchování a hrozby vrtačkou. To oni pod pojmem mučení znají hodně jiné prostředky. Znají je a používají.

Přečtěte si znovu toho Šakala. Tam francouzská policie používá doslova mučení elektrickým proudem.

Hnusné? Strašně hnusné. Jenže je to válka a ta je vždycky hnusná a odpovědnost padá na toho, kdo ji vyvolal.